Historie Frymburka

Něco z bohaté historie městyse Frymburk

Frymburk

Frymburk vznikl na obchodní stezce z Podunají do Čech, pravděpodobně v první polovině 13. století. Prehistorické nálezy však dokládají osídlení už před 8 až 10 tisíci lety př. n. l. První písemná zmínka o Frymburku pochází z roku 1277, kdy daruje Vítek z Krumlova kapli ve Frymburku benediktinskému probožství v Zátoni u Č. Krumlova „Fritburk byl strážný hrad nad vltavským brodem“. Po roce 1302 náležel Frymburk pánům z Rožmberka. Původně trhové městečko s plátenickou tradicí z konce 13. století leželo na obchodní stezce z Horního Rakouska do Čech. Rožmberkové zřídili u mostu přes Vltavu mýto zmiňované již roku 1305. Městečkem je od roku 1379. Roku 1492 propůjčil městysi Petr Vok z Rožmberka městské právo, podle nějž bylo obyvatelstvo Frymburku osvobozeno od odúmrti. Vilém z Rožmberka udělil v 16. století měšťanům právo vařit pivo. V roce 1598 měla frymburská rychta 118 domů, 61 lánů orné půdy a šest hospod. V roce 1620 přechází Frymburk pod panství Buquoyů a během třicetileté války je zpustošeno a vypáleno Švédy. V roce 1856 a 1866 postihly Frymburk dva velké požáry. V roce 1856 bylo zcela zničeno historické náměstí, když požáru padlo za oběť 54 domů a čtyři lidské životy. Císař František II. potvrdil opět Frymburku privilegium, ve kterém se praví, že již císař Josef II. dne 28.4.1789 dal městu týdenní trh na každé úterý a výroční trh (jarmark) na den svaté Anny.

O tom, že Frymburk vždy stranil pokroku svědčí mimo jiné i to, že již v roce 1881 zde svítili na náměstí pouliční lampy a v roce 1884 zde byla zřízena telegrafní stanice. Po vzniku Československa v roce 1918 byl Frymburk český s německou většinou, která se nebránila obsazení českého pohraničí před 2. světovou válkou. Frymburk byl 6. května 1945 osvobozen americkou armádou a po nuceném odsunu Němců sem přišli jako dosídlenci nejen Češi a Slováci, ale i reemigranti z Rumunska a Volyňští Češi. Napuštění lipenské přehrady v roce 1959 změnilo výrazným způsobem ráz obce. Pod vodou se ocitlo mnoho frymburských domů a takřka celá ves Frýdava. Frymburk postupně získal ráz rekreačního městečka. V roce 2007 byl obci navrácen její původní status městysu.

Na jižní straně náměstí s parkem, které bylo od nepaměti tržištěm při zemské stezce, stojí kostel svatého Bartoloměje z 13. století, který byl kolem roku 1550 přestavěn do dnešní pozdně gotické podoby. V letech 1649 – 1652 byla barokně přestavěna loď a věž. Věž kostela byla několikrát zvyšována. Zařízení kostela je barokní a rokokové, chórové lavice v presbytáři jsou renesanční. V parku stojí kamenná mohyla s bronzovým reliéfem Adalberta Stiftra, kamenná kašna z roku 1676, pranýř se zvonem z roku 1651 a raně barokní sloup z roku 1635, který patří mezi nejstarší v Čechách. Ve Frymburku najdete také budovu staré školy, pocházející z roku 1848. Do roku 1911 byla škola několikrát rozšiřována. Z vršku nad Frymburkem se pak můžete pokochat pohledem na celý poloostrov a jeho okolí. Na jeho vrcholu se nachází Kaple Utrpení Páně, která byla vysvěcena Schläglským opatem v roce 1898. Vede k ní „Křížová cesta“ se 14 zastávkami. Byla vybudována v roce 1894 a restaurována v letech 1992 až 2000.

Z významných frymburských občanů připomeňme barokního malíře George Bachmanna (1613-1652), indiánského misionáře Martina Dobritzhoffera (1718 – 1791), jezuitu, který po studiích ve Štýrském Hradci v roce 1948 se vydal z Lisabonu k jihoamerickým indiánům, kde strávil jako misionář 20 let. Od roku 1769 působil jako kazatel a zpovědník na císařském dvoře ve Vídni. Největší Dobritzhofferovou zásluhou je studium dnes již zmizelého kmene Abiponů, jejichž historii, mluvnici i slovník Dobrizhoffer zachytil v třídílné knize „Historia de Abiphonibus“.

Významně zde i působil kantor a hudební skladatel J. N. Maxandt (1750-1838), žák známého varhaníka Jana Václava Rokose. Vynikal ve hře na housle a varhany. Vytvořil 19 mší, 6 rekviem, preludia, variace pro varhany. Dále představme dvorního varhaníka, skladatele, dirigenta, profesora vídeňské konzervatoře Simona Sechtera (1788-1867). Byl učitelem Brucknera, Brahmse, Belly, Kellera aj. Napsal více než 8000 skladeb (mše, oratoria, preludia, skladby pro fugu). Andreas von Baumgartner (1793-1865) fyzik, státník a president Vídeňské akademie věd. V letech 1848 a 1851 až 1855 zastával ministerskou pozici na různých postech. Od roku 1861 členem Říšské rady.

Varhaník a skladatel Matthias Pernsteiner (1795 – 1851) se narodil 22. února 1795 ve Frymburku jako syn hostinského v domě čp. 31. Jako i další osobnosti Frymburku z počátku 19. století jeho životní cestu silně ovlivnil známý místní učitel Johann Nep. Maxandt. Roku 1829 získal místo ředitele kůru v Salcburku a od roku 1830 pak až do své smrti v roce 1851 působil coby regenschori v tyrolském Kufsteinu. Tady, kde také zemřel, učinil nesmrtelným své jméno četnými církevními skladbami v duchu ranného romantismu, které jsou zde až doposud provozovány. Roku 1818 založil dosud fungující Hudební spolek „Musikwerein“ v Innsbrucku a v domovském Kufsteinu roku 1846 založil hudební školu, taktéž dodnes fungující pod názvem „Landesmusikschule für Kufstein und Umgebung.

Jordan Kajetan Markus (1831-93) spisovatel a pedagog. Zřizovatel Stifterova památníku na Plešném a také Stifterova pomníku na náměstí ve Frymburku.

Vývoj názvu obce :
1270 – Friberch
1277 – Fridberch
1305 – Fridburch
1310 – Phrimurch
1379 – Frymburg
1575 – Fridberg
1598 – Friberg
1841 – Friedberg

Název pochází z německého Friedenburg (1. část slova z německého „Frieden“ – mír, klid; 2. část „Burg“ – hrad) ve významu „bezpečný hrádek, hrádek k ochraně“. Obdoba jinak v češtině užívaného názvu Frýdštejn. “